DĚTI Z MATEŘSKÉ ŠKOLKY NEPLACHOVA MYSLÍ NA SVÉ NEMOCNÉ KAMARÁDY

Příběh korunek...

"Bylo jedno malé město a v něm jedna školka plná smíchu, barevných pastelek a dětských snů. Každé ráno se tam scházely děti, které si rády hrály, zpívaly a učily se nové věci.

Jednoho dne si děti všimly, že u stolečku, kde sedává jejich kamarád Honzík už pár dní zůstává prázdné místo a zeptaly se na to paní učitelky…

Ano „to je místo pro Honzíka,“ řekla tiše paní učitelka. „Honzík dnes nepřijde, protože je nemocný a musí zůstat v nemocnici.“

Děti zpozorněly. Nemocnice pro ně byla zvláštní slovo – místo, kde to voní jinak a kde občas bolí srdíčko i tělo. Paní učitelka jim vyprávěla, že jsou i jiné děti, které nemohou běhat po hřišti ani stavět hrady z kostek, protože bojují s nemocí každý den. Jako třeba jejich kamarád Honzík.

Malá Anička se zamyslela a pak se zeptala: „A je jim tam smutno?“

Paní učitelka přikývla. „Někdy ano. Chybí jim kamarádi, smích a obyčejné radosti.“

V tu chvíli se děti rozhodly, že smutek zkusí trošku zahnat. Společně vymyslely, že každá korunka, kterou dají stranou, může být jako malý paprsek slunce. Paprsek, který zahřeje nemocné děti a pomůže udělat radost, aby jim bylo lépe.

Do krabičky začaly cinkat drobné mince. Někdo přinesl korunku z kapsy, jiný dvě, někdo celý svůj malý poklad. Každá mince měla svůj příběh – byla to část svačiny, zmrzliny nebo odměny za úklid hraček. Děti je darovaly s otevřeným srdcem.

A tak se stalo něco krásného. Z malých ručiček vznikla velká pomoc. Korunky se proměnily v naději, úsměv a pocit, že na nemocné děti někdo myslí.

Naše školka posbírala korunky proto, aby ukázala, že i malé srdce dokáže udělat velký zázrak.

Věřím plným srdcem, že když se děti naučí pomáhat jiným už teď, má náš svět naději."

 DĚKUJEME!!!